Stále nemůžu uvěřit, co se to vlastně stalo.. Jednoho dne jsem se vrátila se školy, celá unavená a otrávená z lidí kolem mne. Zavřela jsem se ve svém temném pokoji, ale ještě než jsem se stačila vůbec posadit ke svému psacímu stolu, přišla dovnitř matka..teda moje pěstounská matka samozřejmě. Beze slova mi podala nějakou obálku s pečetí. Zvláštní, kdo ještě pečetí dopisy, pomyslela jsem si..A vůbec, kdo by taky nějaký dopis posílal mně? Vždyť ani skoro nikdo nemá ponětí o mé existenci..Otevřela jsem ho a přelétla rychle očima, to ovšem nestačilo. Musela jsem si ho přečíst aspoň třikrát, abych pochopila o co se v něm jedná. Byla jsem přijata na nějakou školu, ale co to je u samého Satana za školu? Bradavice? To má být jméno? Jo jasně, snad si někdo nemyslí, že na to skočím a ty potřeby- kotlík, hůlka a můžu si přivést žábu? Nebo sovu? Po chvíli jsem si uvědomovala koho to nejspíš byla práce..určitě jednoho z mých hloupých adoptivních sourozenců! Jasně! Stále se mi mstí za to co se stalo na té proklaté půdě..s tou krysou..a krví.. Dopis jsem vzala a roztrhala na malé kousky, které záhy vyhlížely na můj pokoj z koše.
Za pár dní jsem na to zapomněla. Pomsta však byla krutě vrácena v podobě mrtvého hada v posteli mé nevlastní sestry. Od té doby se nastalo už nic zvláštního, pak ale zazvonil zvonek u domovních dveří..
Stála tam žena v dlouhých rudých šatech a se stejně rudými vlasy. Měla neproniknutelný kamenný výraz, ale když mne uviděla malinko jí zacukaly koutky a prohlásila:
Poté se asi hodinu bavila s pěstouny v obýváku, marně jsem se snažila zaslechnout aspoň kus jejich rozhovoru, ale nic nebylo slyšet. Pak vyšla..přísná a hrůzu nahánějící. Rodiče řekli, že je to má matka..má pravá matka.. Stála jsem jak opařená a nemohla jsem tomu uvěřit, po tolika letech si pro mě přišla. Rychle jsem si zabalila vše co se mi válelo po pokoji a vyrazila jsem s ní do tmy, čelit tomu co mě čeká.
Odvezla mě do Londýna, to jednoho malého domku. Byl celý tmavý a tajemný, nebála jsem se, fascinovalo mě to. Celé ty dny, co jsem tam bydlela na mne promluvila jen pár slov. Jednou se však rozpovídala a řekla, že vše co stálo v tom roztrhaném dopise byla pravda a že už brzy pojedu do těch podivných Bradavic..řekla, že jsem..čarodějnice..
Žádné komentáře:
Okomentovat